VALENTÝNSKÁ PROMLUVA NA MOSTĚ LÁSKY

Husitský farář Lukáš Bujna promluvil na valentýnské akci Most lásky, pořádané Městským domem kultury v Sokolově.

O svátku sv. Valentýna si mnoho lidí myslí, že byl teprve v nedávné době importován do našich končin z Ameriky a že tedy nemá u nás tradici. Dále pak slýcháme, že tento svátek má ryze komerční charakter a že jej slaví hlavně obchodníci. Vždyť v květinářstvích a cukrárnách dnes jistě bude větší tržba než v jiných dnech. Argument o komerci bychom ale klidně mohli vztáhnout i na vánoční svátky. A přece je slavíme, protože víme – nebo alespoň tušíme – že těmto svátkům můžeme dát smysluplný obsah, když je prožijeme s někým, koho máme rádi a kdo je nám blízký. Podobně i valentýnská oslava dostane smysl, když si právě v tento den připomenene, jak úžasným a vzácným darem je láska.

Ale proč zrovna sv. Valentýn? Podle křesťanské tradice se jednalo o biskupa italského města Terni, který ve 3. století zemřel mučednickou smrtí. Tehdejší římský císař Klaudius II. prý totiž zakazoval mužům ženit se, aby je to neodvádělo od služby v armádě. Navzdory císařskému zákazu Valentýn tajně oddával mladé páry a mužům navíc radil, aby před válečnými taženími dali přednost pokojnému manželskému a rodinnému životu. Když se to císař doslechl, nechal Valentýna uvěznit. Valentýn však obrátil na křesťanskou víru i hrubého žalářníka, který se pak stal mnohem lepším otcem i manželem. Díky Valentýnovi tak vstoupila láska i do života onoho žalářníka a jeho rodiny. Jelikož Valentýn odmítl zapřít Krista před pohanským římským císařem, byl popraven 14. února roku 269. Ještě předtím sv. Valentýn uzdravil silou modlitby i slepou dceru císařského dvořana. Podle jedné z legend se pak do uzdravené dívky zamiloval a před smrtí jí z vězení poslal psaní se vzkazem „od tvého Valentýna“. Takto vznikla tradice milostných valentýnských přáníček. Oficiální životopisy svatých však o Valentýnově údajné zamilovanosti mlčí.

Nejstarší dochované valentýnské přání z roku 1415 adresoval své milované manželce vévoda Karel Orleánský, uvězněný v londýnském Toweru během Stoleté války mezi Anglií a Francií. Už dříve zpopularizoval sv. Valentýna jako patrona zamilovaných anglický básník Geoffrey Chaucer, který opěvoval romantickou lásku u příležitosti sňatku anglického krále Richarda II. s českou princeznou Annou, dcerou Karla IV. Richard s Annou prožili šťastné a láskyplné manželství, takže bylo patrné, že sv. Valentýn jim opravdu požehnal. Z toho vyplývá, že úcta k sv. Valentýnu a valentýnské oslavy nemají původ v novodobé Americe, nýbrž ve středověké Evropě. Valentýn k nám tedy nebyl importován ze zámoří, je tu doma!

Ve starém Římě se 14. února slavil pohanský svátek Lupercalií. Po ulicích běhali nazí muži, naháněli své ženy a dávali jim výprask důtkami, a to proto, aby byly plodné. Se zamilovaností to však mělo jen málo společného. Ženu přece ani květinou neuhodíš, natož důtkami! Biskup Valentýn se prý o Lupercaliích vykláněl z okna svého domu a napomínal prostopášné Římany, aby zanechali orgií a chovali se slušně. Jako by tím říkal: Hledejte pravou lásku! V tom podle mého názoru spočívá odkaz sv. Valentýna pro dnešní dobu: být k sobě navzájem ohleduplní, nevnucovat druhému svou vůli, umět pohladit a obejmout, dát druhému najevo, co pro mě znamená a sdělit mu, jak je pro mě důležitý. Slovy nebo beze slov, třeba polibkem!

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *