KŘTINY V CHEBU

Dnešní biblické texty k nám promlouvají o hledání. Bůh se prochází rajskou zahradou a hledá prvního člověka: „Kde jsi?“ Adam se před ním skrývá. Příbuzní hledají Ježíše a chtějí se s ním setkat. Stojí venku, mimo, nenaslouchají Ježíšovým slovům. Očekávají, že přijde za nimi. Ale on zůstává mezi učedníky a nazývá je svými bratry a sestrami, činícími Boží vůli.
Lidé se často ptají, kde byl Bůh, když vypukly války, přišly nemoci, udeřily přírodní katastrofy. Argumentují tím ve prospěch ateismu. Jednou se však Bůh zeptá lidí: „Kde jste byli, když jste mohli pomoci druhému, prokázat mu dobro, přičinit se, aby svět byl o trochu lepším místem i pro ty, kteří měli méně štěstí než vy?“

Pravá otázka tedy nezní, kde je Bůh, ale kde jsi ty, člověče. Skrýváš se před Bohem podobně jako Adam a Eva? Nebo chceš, aby ti Bůh plnil tvoje představy, podobně jako Ježíšovi příbuzní chtěli, aby Syn Boží skákal, jak oni pískají? Z Ježíšova učení a života vyplývá jasně, že Bůh proto hledá člověka, aby mu ukázal svou vůli – a na člověku záleží, zdali tu vůli přijme a zařídí podle ní své jednání. Člověk by však raději, kdyby to bylo obráceně – a vnucuje svou vůli Bohu. A když se Bůh nezachová jako zlatá rybka z pohádky a nesplní mu jeho přání, prohlásí ho člověk za neexistujícího a začne si zbožšťovat všecko to, do čeho si promítá své nenaplněné touhy a sny. Taková cesta nevede k dobrému konci.

Přitom na konci záleží nejvíc. V mnoha věcech jsme začali dobře, ale dobře je nedokončili. Naše životy se tak trochu podobají torzům antických soch – vidíme, že ta socha mohla být doopravdy krásná, ale něco důležitého jí chybí, aby se krása vyjevila v plnosti. Dílo je potřeba dovršit. Než Ježíš zemřel na kříži, zašeptal: „Dokonáno jest.“ Jeho pozemský příběh se dovršil obětí lásky. Naplnil se tím smysl jeho příchodu na tento svět.
Ve spojení s Ježíšem se mohou dovršit i naše osobní příběhy a otevřít se velkolepému příběhu, který nás přesahuje a rozšiřuje se přímo do kosmických rozměrů. Překročit sebe samé se nám daří už uznáním, že nemůžeme žít jenom z vlastních sil a nestaneme se šťastnými, když budeme stavět na iluzích a ještě je vnucovat svému okolí. Pak přijde další krok – a tím je hledání Boží vůle. Učedníci sedí v kruhu kolem Ježíše a poslouchají ho, protože mu důvěřují a cítí, že jeho slova mají moc proměnit jejich srdce. A co naše srdce? Jsou otevřená? Naslouchají Božím slovům? Důvěřují Ježíšovi a následují ho?

Často se vymlouváme, že nevíme, jaká je Boží vůle. Co po nás Bůh chce? V evangeliu se píše: „Toto je skutek, který žádá Bůh – abyste věřili v toho, koho on poslal.“ A Bůh nám poslal Ježíše. Při jeho křtu zazněl hlas nebeského Otce: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“ Dnes v našem kostele také slavíme křest. Pro dítě je to dar a milost, pro rodiče, kmotry a celou církev je to však také závazek. Dítě poroste a bude se učit. Co se naučí od nás? Uvidí naši víru a přijme ji za svou? Napomáhejme tomu tím, že sami budeme Boží vůli hledat v učení a životě Ježíše Krista a předávat ji dál ve skutcích lásky. Amen.

kázání faráře Lukáše Bujny na III. neděli po Sv. Duchu (Genesis 3, 8-15, Marek 3, 31-35)

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *