MALÉ ÚVAHY O SVOBODĚ VYZNÁNÍ

Kříž

I.

Policie zasáhla v Islámské nadaci v Praze, a to během páteční modlitby, která je pro muslimy stejně podstatná jako pro křesťany účast na nedělní bohoslužbě. Pokud se neprokáže, že na místě byly přítomny osoby důvodně podezřelé z páchání závažné trestné činnosti (v médiích se spekuluje o podpoře antisemitismu a rasismu), pak se tato policejní akce zdá být porušením svobody vyznání. Přitom podle Ústavy ČR i Listiny lidských práv OSN je zaručeno svobodné praktikování náboženského života.

Ať už ale byla práva muslimů scházejících se v Islámské nadaci porušena či nikoliv, ptám se muslimských duchovních autorit, jaký postoj zaujímají k daleko brutálnějšímu porušování lidských práv křesťanských menšin v některých muslimských zemích, jmenovitě v Egyptě, Sýrii a Iráku, kde stoupenci radikálního islámu vypalují kostely a vraždí nevinné lidi jen kvůli jejich víře. Starobylé křesťanské komunity na Blízkém Východě zanikají, neboť jsou fyzicky vybíjeny nebo nuceny k emigraci!

Respektuji, že mnoho mých bližních žije svůj vztah k Bohu v jiných náboženských tradicích než v té mé křesťanské. Na svou vlastní duchovní cestu mají plné právo. Jako křesťan a kněz naprosto přiznávám toto právo i muslimům v ČR. Nechť se i v naší zemi svobodně sdružují k praktikování své víry! Nechť vidí, že dnešní křesťanské církve překročily stíny minulosti (křižácká tažení, inkviziční soudy s kacíři a čarodějnicemi) a jsou vůči jinověrcům vstřícnější než současný režim v Saúdské Arábii, kde nestojí jediný kostel a kde je obrácení od islámu ke křesťanství trestáno smrtí!

Je mi nesympatické, když policisté necitlivě přerušují modlitební shromáždění. Muslimy tento policejní zásah pobouřil a stěžují si na něj. Ze srdce jim přeji, aby je tato smutná zkušenost přivedla k větší sounáležitosti s pronásledovaným „lidem Knihy“, s křesťany, kteří na svých „statcích a hrdlech“ zakoušejí, jak islámští radikálové s kalašnikovem v ruce smýšlejí o jejich právu na vlastní duchovní cestu.

Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak i vy jednejte s nimi! V těchto moudrých slovech Pána Ježíše je obsažen celý Boží zákon.

II. 

Dějí se však i jiné pozoruhodné věci. Ministr zahraničí ČR (jméno netřeba uvádět, neboť jména většiny našich politiků budou za pár let znát jen historici nebo archiváři) při návštěvě komunistické Číny podepsal dokument, jímž se náš stát zavazuje nepodporovat myšlenku samostatného Tibetu.

Vedle tohoto bledne i informace, že se čeští policisté při akci na muslimské posvátné půdě nezuli a dupali v bagančatech po modlitebních koberečcích.

Jako další krok by mohla následovat spolupráce českých a čínských policistů při potlačování náboženských a etnických nepokojů, s čímž má Říše středu přebohaté zkušenosti. Pendreky čínských policejních těžkooděnců totiž dopadají nejenom na buddhistické Tibeťany, ale také na muslimské Ujgury.

Lze se domnívat, že za života Václava Havla, který si zval na přátelské návštěvy tibetského dalajlámu, by se něco takového nemohlo stát! Zahraniční politika ČR doposud podporovala boj za lidská práva i s ohledem na české zkušenosti s dvojí totalitou v průběhu krvavého 20. století. Prezident Havel se musí obracet v hrobě.

Nad lidskostí zvítězily peníze. Politici rádi řeční o nových trzích a pracovních místech. Přece si nerozkmotříme nejlidnatější stát světa kvůli podpoře jakéhosi vysokohorského nárůdku, točícího modlitebními mlýnky! Vybavuji si v této souvislosti výrok anglického premiéra Nevilla Chamberlaina ve dnech mnichovské krize, kdy na adresu Československa prohlásil, že je nepředstavitelné, aby Británie hloubila zákopy a šla do boje kvůli nějakému vzdálenému národu, o kterém nic neví…

I kdyby se snad otevřením oněch bájných nových čínských trhů zlepšila hospodářská kondice českého státu a naše hrnce se opět vrchovatě naplnily (čínskými nudlemi?), zůstává otázkou, k čemu nám „pod zorným úhlem věčnosti“ poslouží plné mísy, když za jejich obsah my Češi, národ „příliš slabých ve víře“ (slovy Karla Kryla), neumíme poděkovat štědrému nebeskému Dárci. Závěrem opět ocitujme Pána Ježíše Krista: Nejenom chlebem živ je člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst!

Lukáš Bujna, husitský farář v Sokolově 

Zničený kostel v Sýrii

Záložka pro permanentní odkaz.

Jedna reakce na MALÉ ÚVAHY O SVOBODĚ VYZNÁNÍ

  1. Jiří Čížek říká:

    Konečně příspěvek od člena husitské církve na téma islám, ze kterého nemám pokaženou náladu, ba právě naopak.
    Je to velmi dobře napsáno…
    Mimochodem – podle zákona České republiky o náboženských společnostech by měla být činnost Muslimské obce zakázána, protože učení islámu, stejně jako činnost této a podobných organizací v České republice jsou v rozporu se zákony ČR.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *