Lukáš Bujna


Mgr. Lukáš Jan Bujna letos oslavil třinácté výročí svého kněžské svěcení a ustanovení farářem v sokolovské náboženské obci.

Narodil se 13. 10. 1979 v Ostrově, od dětství bydlí v obci Kolová u Karlových Varů. Žije tam dosud i s manželkou Lucií a syny Kryštofem a Ondřejem.

V roce 1999 odmaturoval na soukromé obchodní akademii v Karlových Varech. V témže roce uvěřil v Pána Ježíše Krista, seznámil se s Církví československou husitskou a začal se studiem teologie a religionistiky na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Svátost křtu přijal z rukou faráře Martina Chadimy o Velikonocích roku 2000. V roce 2002 se oženil a stal se pomocným duchovním (jáhnem) v karlovarské náboženské obci, kde jej duchovně vedl biskup Michael Moc. Ten jej také 4. 7. 2004 (ve svátek sv. Prokopa Sázavského) vysvětil na kněze a ustanovil sokolovským farářem. Současný biskup Filip Štojdl jej na podzim roku 2012 jmenoval vikářem Plzeňsko-karlovarského vikariátu, do něhož patří 13 náboženských obcí v Plzeňském a Karlovarském kraji. Od 1. 4. 2015 také administruje náboženskou obec v Chebu, kde se o kněžské povinnosti dělí s bývalým farářem Břetislavem Bělunkem.

Za službu v sokolovském Husově sboru je Bohu velmi vděčný. Našel tam obětavé a chápající farníky, společenství, jehož středem je živý Kristus. Právě v Sokolově se „vyučil řemeslu“ a pochopil, co kněžské povolání obnáší. Kněžství – spolu se křtem, manželstvím a otcovstvím – vnímá jako nejdůležitější skutečnost ve svém životě.

Po dokončení magisterského studia se vedle kněžské služby věnuje i práci ve školství (učí dějepis, latinu, filosofii a náboženství na střední zdravotnické škole v K. Varech) a sociální oblasti (např. spolupráce s Armádou spásy). Publikuje v církevním tisku (Preface, Blahoslav, Český zápas, Slovo a život), připravuje a vydává liturgické texty (Bohoslužebná kniha Církve československé husitské). V současné době pokračuje v doktorandském studiu na HTF UK. Jako nestraník byl zvolen do obecního zastupitelstva Kolové (za nezávislé sdružení místních občanů).

K jeho zájmům patří literatura duchovní (Augustin, Bouše, Grün, Halík, Kratochvíl, de Mello, Neuwen, Rohr, Špidlík a další), beletrie (Bondy, Camus, Cílek, Deml, Eco, Hesse, Lovecraft, Orwell, Škvorecký, Tolkien, Váchal, Waltari, Zábrana a další) i poezie (Holan, Jirous, Mácha, Rilke, Sova, Toman, Zajíček a další). Poezii také dříve psával i recitoval. K jeho obzvláštním láskám náleží staroříšské tisky Josefa Floriana a díla českého undergroundu.

Rád poslouchá bluesovou a rockovou hudbu 60., 70. a 90. let (Beatles, Bowie, Cash, Cave, Cohen, Collegium Musicum, Crosby, Stills, Nash & Young, DG 307, Doors, Dylan, Hendrix, Joplin, Led Zeppelin, Mišík, Načeva, Oboroh, Pink Floyd, Plastic People of the Universe, Psí vojáci, Radiohead, Velvet Underground, Waits a další). Blízká je mu i hudba starých mistrů (gregoriánský chorál, di Lasso, Palestrina, Harant, Bach, Michna, ze současných autorů duchovní hudby např. Bok, Bjørnstad, Garbarek, Eben, Pärt). K jeho obrácení ke Kristu přispěly písničky evangelického undergroundového kazatele Sváti Karáska: „Řekni ďáblovi ne! Ďábel je podvodník a nikoho nevede správně.“

Z duchovních proudů je mu nejbližší utrakvismus (kališnictví, osobnosti Jakoubka ze Stříbra a Jana Rokycany) a patristika (spisy církevních otců starověku). V kněžské službě klade důraz na modlitbu, spiritualitu, liturgii a svátosti, to vše se stálým zřetelem na praktickou pomoc bližnímu (pastoraci), v níž se křesťanská víra osvědčuje láskou. Cítí vřelé sympatie k mnišství (pouštní otcové, benediktini, františkáni, bratři z Taizé), naopak protivné je mu jakékoli sektářství, dogmatické lpění na vlastní „pravdě“, náboženský fundamentalismus a fanatismus. Po vzoru svého nejmilejšího mistra, sv. Klementa Alexandrijského, je přesvědčen, že křesťan má být gentleman, jemuž nechybí nadhled, velkorysost a humor.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *